Tak už je tady čas, kdy láska nastavila dlaň a zeptala se nás, kdo bude vlastně platit daň.

No comment, život je prostě svině a když má člověk pocit, že konečně může začít znova, vždycky se přesvědčí, že to nejde.......................

Moje dnešní nálada

Druhý den přišel malý princ zas.

„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“
„Co to je řád?“ řekl malý princ.
„To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“

Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.

„Ach budu plakat,“ řekla liška.
„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
„Ovšem,“ řekla liška.
„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
„Budu plakat,“ řekla liška.
„Tak tím nic nezískáš!“
„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“

A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“

Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“

A růže byly celé zaražené.

„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“

A vrátil se k lišce.
„Sbohem...,“ řekl.
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Den, kdy začal padat sníh

Byl to jak zásah z čistého nebe. Venku začalo sněžit a s každou vločkou, která se snesla na zem jsem byla očištěna od jednoho ze smrtelný hříchů. Otěže svazující má křídla povolila a padla k zemi stejně jako poslední voják v bitvě. Stejně destruktivně a přitom stejně slavnostně. A já mohla opět vzlétnou. Vzlétnou a cítit se opět živá, živá uprostřed mrznoucí krásy.
Tvé objetí bylo chladnější než sama zima, ale přesto sálalo pekelným ohněm. Pevně si mě stiskl ruku a vedl jsi mne vstříc absurditě mého vlastního bytí.
Sněhový koberec znesvětili naše stopy a hvězdy navedli Honicí psi k místu, kdes vyrval moje srdce a přijal jej jako posvátnou manu.

určitý věci v životě nepochopim

při náhoném klikání na internetuj sem v souvislosti s kauzou Janov narazila na stránky, které přebily mé původní rozhořčení z Janovského problému a neschopnosti kohokoliv cokoliv dělat. Stránky se této problematice zpočátku věnují, nicméně při otevření dlaších článku narazíte na slovník cizích pojmů - malé příklady:

• AUSCHWITZ
• Někdejší koncentrační tábor, dnes chrám věčného zatracování Evropanů
• HOLOCAUST
• Bezdůvodná židovská sebeikonizace v průmyslovém měřítku; proto-náboženství Nového světového řádu.
• KRAJNÍ PRAVICE
• Hanlivé označení často aplikované na všechny obyčejné Evropany.
• AFRO-AMERICKÉ HNUTÍ ZA OBČANSKÁ PRÁVA
• Proti-bílá, pro-černošská agitace v padesátých a šedesátých letech 20. století organizovaná židovskými politickými aktivisty do té doby, než ji převzalo hnutí Black Power.
• PRÁVA HOMOSEXUÁLŮ
• Vyslovená křivda spáchaná na naší svobodě slova a shromažďování; eufemismus pro homosexuální marxismus; sodomizování normálnosti.
• SOCIOLOG
• Bigotní profesionál, který nás zkoumá výhradně z toho důvodu, aby si posílil svoje proti-bílé, proti-mužské nebo heterofobní předsudky.
• OSVOBOZENÍ
• Osvobození z pout nemarxistických tradic.
• POKROK
• Označení pro činnost upřednostňující, anebo směřující k socialismu.

Občas lituju, že neni možný jen tak beztrestně někoho zabít...................nechápu

Šedivej svět

znáte pocit, kdy se vám obrazy reality rozmazávají, svět ztrácí barvy a zvednou ruku, nebo vylézt ráno z postele je největší problém, který jste schopni řešit??? Šedý svět vás objímá a minulost vás dohání v sedmimílových botách?? jakejkoliv kontakt s lidma začíná bejt problém a největší touhou se stává spát??? nemožnost cokoliv cítit a ve chvíli kdy něco cítíte nebejt schopný to vyjádřit a někomu sdělit??? tomuhle já říkám očistec a jeslti jste to nepoznali děkujte Bohu za každej prožitej den bez prázdnoty, která vás požírá a jednou vás zničí

................................

 Případ pro stetoskop

můj lékař právě přišel do ordinace

z operačního sálu.

potkáváme se na pánském záchodku.

"kde jste ji ksakru sebral?"

říká mi. "strašně rád 

prohlížím takovýhle holky!"

povídám mu:"to je taková moje specialitka: kamenný 

srdce a nádherný těla. jeslti najdete

puls, dejte mi vědět."

charles bukowski

Proč nemá Ricci pravdu, aneb má náboženství v dnešní době nějaký smysl?

Ricci na svých stránkách nadhodil tezi, že pro soudobou společnost je náboženství jaksi nadbytečné, ráda bych na to reagovala;-)

Takže: To, že primárním důvodem vzniku náboženství byla snaha zopovědět a vysvětlit fenomény, které pro člověka představovali nadřpirozeno je jasný, problém nastává ve chvíli kdy tvrdíš, že na téměř všechny tyhle otázky zná už moderní/soudobá společnost odpovědi, tohle samo platí v otázkách přírodních jevů apod, nicméně dle mého názoru tohle neni o kvantitě, ale o kvalitě, což se projevuje třeba v otázkách smrti a toho co je/neni po ní. V tomhle tématu má pořád náboženství monopol na vysvětlování, a samotná tabuizace Smrti je jasným odkladem toho, že vlastnit monopol na takhle mocnou pravdu ti zaručí sakra výsadní postavení ve společnosti a status, kterej je po vlemi dlouhou dobu neměnný -čehož je Vatikán jasným důkazem.

Další věc, která si myslim neni nepodstatná je to, že pokud by skutečně nebylo náboženství potřebný nevznikaly by nový "sekty" nebo náboženský hnutí , který se odštěpujou od klasických forem. Mam dojem , že trochu opomíjíš takovou tu lidskou stránku věci, na jednej straně ti stojí osoba "vykonstruovaného všeuměla všeznala" a na druhou stranu tvrdíš, že lidi se sami stávájí bohy. Problém je z mýho pohledu v tom, že si nejsem jistá, co je větší konstrukt. Jestli je to nějaká vně stojící dokonalá síla, která zaštiťuje etickej a morální koncept, nebo konstrukce člověka jako boha, kterej ale nemůže zaštíti ani morálku ani etiku, protože neni neomylnej. Tady se totiž dostáváš do smyčky a ať už tvrdíš, že v současnej době neni náboženství potřebný je nutný si uvědomit, že veškerý hondoty kontinentální Evropy ti stojí a padají s křesťanstvím, takže se tomu prostě nevyhneš ať chceš nebo nechceš. Pak je pouze otázka v jakej míře to vnímáš nebo ne.

Další důvod proč má náboženství v ndešní době smysl je v tom, aby byloco zkoumat :-)